Paměť národa lhavá 

                                                      Kdo potřebuje o historii lhát?

listopad 2024 

Odpověďi hledal a pachatele zjišťoval Radomír Silber, Ph.D.

Fakta o konkrétním neetickém jednání ÚSTR a Post Bellum, o zneužívání pamětníků a o falzifikacích obsahu jejich výpovědí vyrobených a prezentovaných v projektu Paměť národa, o přepisování dějin

Kdo jsou lidé odpovědní za etické selhání, účelové úpravy historie a výrobu a prezentaci falzifikací a nepravdivých informací v projektu a okolo projektu Paměť národa? Konkrétní pracovníci projektu a ředitelé Post Bellum a ÚSTR.

O čem média často mlčí a co ani ČTK nechce či nechtěla zveřejnit.  

Jde o prokazatelné falzifikace vyrobené a publikované v projektu Paměť národa. V projektu Paměť národa a v souvislosti s ním došlo a v konkrétních případech stále dochází k neodborné práci a také k ostudnému zneužití a neetickému "použití" konkrétních pamětníků, například podvodně jednající Věry Sosnarové, častěji fabulujícího a přilhávajícího si Jana Janků z Hanušovic, aktivistky Anny Honové, Stanislava Lekavého...

Projekt Paměť národa ( The Memory of Nations ) je původně založen na dobré myšlence vyzpovídat pamětníky a zaznamenat a prezentovat jejich vzpomínky na doby minulé. Byl by to záměr úctyhodný, kdyby jej realizovali a řídili jen lidé lidsky slušní a odborně zdatní s respektem k etice práce s pamětníky a k faktům. Ten projekt zaujal a přitáhl mnoho upřímných a pracovitých, ale současně i některé podvodně a neeticky jednající. Mezi těmi, kdo ostudně funkčně, odborně a lidsky selhali, se ocitli i ti nejvýše postavení v organizacích Post Bellum a ÚSTR.  

Věru Sosnarovou prezentovali v projektu Paměť národa jako oběť represí a prezentovali ji jako vězenkyni, která strávila 20 let v gulagu. Nikdy souzena nebyla a nikdy v gulagu nebyla. Její matka, udavačka gestapa, která měla pochybnou pověst už za 1. republiky, se svou dcerou Věrou utekla po osvobození z Československa zpět do Sovětského svazu, do místa, odkud pocházela. 

Jana Janků, rodáka z Hanušovic, vydávali v projektu Paměť národa falešně za svědka úmrtí vězňů Pohůnka a Štrbíka v Uherském Hradišti, přestože věděli podle jeho vlastního vyjádření a faktů, že svědkem nebyl a být nemohl. Za svědectví Jana Janků vydávali a vydávají i jeho prokazatelně nepravdivá tvrzení, kterými křivě obviňuje vyšetřovatele A. Grebeníčka a líčí, co se nestalo.

Annu Honovou Krmenčíkovou prezentovali v projektu Paměť národa jako svědkyni činnosti vyšetřovatele A. Grebeníčka, přestože ona sama jim vypověděla: "Jaká byla jeho činnost nevím".

Stanislava Lekavého v projektu Paměť národa falzifikátoři V. Lucuk a další křivě uvedli jako svědka výslechů politických vězňů v Uherském Hradišti. A to přesto, že Stanislavy Lekavý jim ve své výpovědi uvedl, že v Uherském Hradišti vyslýchán nebyl, a nikdy netvrdil, že by tam byl svědkem nějakého výslechu. A ředitelé ÚSTR Z. Hazdra a L. Kudrna porušili etiku odborné práce a své funkční povinnosti, když se vyhýbali zjednání nápravy této falzifikace.

Kdo nese odpovědnost za falzifikace výpovědí pamětníků a za prezentaci nepravdivých informací o pamětnících v projektu Paměť národa? Kdo nese odpovědnost za neodborné nebo i falzifikační postupy při práci s pamětníky a jejich výpověďmi? Pracovníci organizace Post Bellum a v konkrétních případech přímo i její ředitel M. Kroupa, ale také Ústav pro studium totalitních režimů a jeho odborní pracovníci a funkcionáři. 

Kdo popíral a kryl neetické jednání v projektu Paměť národa, ignoroval podněty k nápravě a odmítal zjednat nápravu?  M. Kroupa, ale také ÚSTR a jeho ředitel Z. Hazdra, ředitel L. Kudrna a předseda Rady ÚSTR Eduard Stehlík.

Došlo k falzifikaci faktů, k manipulaci, k falšování obsahu výpovědi konkrétních pamětníků a k prezentaci nepravdivých informací o nich a o historických skutečnostech. Došlo a dochází i k zamlčování faktů a k úmyslnému jednání s důsledkem klamání veřejnosti a médií a k nerespektování etických zásad odborné práce i porušování etického kodexu novinářské práce.

Paměť národa by tedy byl zcela úctyhodný projekt, kdyby... 

Kdyby se té myšlenky neujali ideologové a v konkrétních případech realizátoři projektu, tedy lidé z Post Bellum a Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR), kteří zneužili konkrétní pamětníky, jejich lidskou slabost nebo omylnost k tomu, aby zneužitým pamětníkům úmyslně připisovali i vlastní falzifikace - uměle vyrobená, nepravdivá svědectví, to, co pamětníci neřekli, nebo aby vydávali za jejich svědectví a vzpomínky to, co se nestalo, a dokonce i to, co pamětníci výslovně popřeli. A je pozoruhodné, jak ÚSTR s vědomím a podporou Rady ÚSTR v čele s Eduardem Stehlíkem po léta, a nakonec i navzdory opakovaným podnětům a žádostem o nápravu v konkrétních případech i v roce dál úmyslně a vědomě vytrvale a zatvrzele prezentoval a v konkrétních případech dodnes prezentuje v projektu Paměť národa o pamětnících i prokazatelně chybné a nepravdivé informace. A stojí to značné úsilí dosáhnout třeba i jen pouhé opravy životopisných dat a dílčích nepravdivých informací. Sám E. Stehlík se dokonce letos, v lednu 2022, jako funkcionář ÚSTR podepsal pod sdělení obhajující, že kritice podrobovaná a v konkrétních případech prokazatelně pokračující vědomá prezentace nepravdivých informací v rámci projektu Paměť národa "je v souladu se zavedenou praxí".

K prolomení cenzury informací o této ostudné praxi institucí ÚSTR a Post Bellum, kdy se o ní vedle řady médií zdráhá informovat i veřejnoprávní ČTK, vznikl i web Paměť národa lhavá www.pametnarodalhava.cz 

Fakta o falzifikacích vyrobených a prezentovaných v projektu Paměť národa a o vědomé prezentaci nepravdivých informací o konkrétních pamětnících na webu Paměť národa a o etickém a odborném selhávání ÚSTR a lidí z Post Bellum získal Radomír Silber, Ph.D.

Chcete vědět, co se před veřejností zapírá a co se pachatelé z ÚSTR a Post Bellum a další zdráhají přiznat a napravit?